Vaše řeč...

01Aliska:

Budiž vaše řeč ano, ano..., ne, ne... Já to chápu jednoznačně tak, že to souvisí s pevností člověka ve víře, s pevností vůbec. Nemusíme mít pokaždé pravdu, pak je potřeba se nekroutit a svoji chybu přiznat, připustit možnost svého omylu, to není slabost, to lze i v pevnosti. Ale jinak tomu celkově rozumím tak, že naše slova a činy mají odrážet náš pevný postoj, i za cenu, že se s některými přáteli rozejdeme, prostě upřímně, na rovinu, bez kalkulu a s vědomím z toho plynoucích následků. Nechtít být zkrátka se všemi zadobře. Nevím, ale někdy mi i mlčení připadá svým způsobem pokrytecké, ale to nelze říct paušálně, každá situace je jiná. Za neméně důležité však pokládám způsob sdělení názorů. Pevnost rozhodně neznamená, že na někoho budu hrubá, že budu křičet. Pevnost je nutno projevit, ale nikdy tam nesmí chybět laskavost.

Lucka1272:

Ptala jsem se na to proto, že se setkávám s názorem, že všechno je správně a myslím, že i to lze vysvětlit mnoha způsoby. Sama si to často říkám a pomáhá mně to právě v tom přítomném okamžiku. Minulost už nezměním, ale musím se z ní přece poučit. Za sebe říkám, že vím, že je hodně věcí, které jsem udělala v minulosti špatně a vždycky jsem to byla právě já, kdo se svobodně v té době rozhodoval. Mohla jsem se přece rozhodout i jinak, správně, jen jsem to prostě tenkrát ještě nevěděla. Ale je důležité přijmout osobní zodpovědnost za svoje skutky, poučit se a příště to udělat už lépe. „POPRVÉ JE TO CHYBA, PODRUHÉ UŽ SVOBODNÁ VOLBYA" Ale jen pasivně vše svalovat na karmu a říkat si, že jen že je všechno správně, nás nemůže nikam posunout...

Mojamedulienka:

Já jsem odjakživa zastáncem jasné řeči, a proto taky mnohokrát vzpomínám biblické ano, ano, ne, ne. Trochu se usmívám nad tím, když mi někdo řekne-to tak neber, já to tak nemyslím. No, ale já nevím, jak co kdo myslí, já poslouchám, co říká, a beru to jako fakt. Určitě i tady platí „podle sebe soudím tebe", jinak to neumíme, myslíme si, že ostatní přemýšlejí jako my, a zapomínáme, že mají ve své hlavě svůj vlastní svět, jak říká Jarda Dušek. Ani já nemusím být s každým zadobře, ale mlčení za pokrytectví nepovažuju. Považuju za vhodné mluvit jen tehdy, když je moje řeč lepší než ticho. Což je málokdy :-). Ano, má být naše řeč jasná a nemusíme taktizovat, ale neměla by tam chybět laskavost.

2012Ruda:

I řekl Pán: „Vaše řeč budiž jasná ano,ano, ne,ne, co je nad to, je ze zlého. Milí přátelé, jasně se vyjadřovat je předpokladem i povinností nejen křesťana, ale člověka vůbec. Je to jeden z největších neduhů naší doby, že se jasné vyjádření vytratilo a řeč se zaobaluje do tzv. diplomatických slov. Pojem diplomacie ztratil dávno svůj význam a dnes znamená spíše závoj lži a nepravd, umění odvést pozornost od tématu a řečnicky uschovat špínu pod koberec. S tímto Ježíšovým výrokem úzce souvisí starozákonní: nebudeš-li studený nebo horký, budeš-li jen vlažný, vyvrhnu tě ven ze svých úst. Neznamená to netakt, otevřené a tvrdé slovo. Naše řeč je pokračováním Boží tvorby, modelací zvuku, utvářením slova... Na počátku bylo Slovo... chápete, s čím nebo Kým máme tu čest? Slovo nese náboj pravdy anebo opaku. Má být přímé, jasné, avšak hladivě taktní, neubližující, zároveň důsledné, čiré jako studánka. Je-li v něm pravda, může být odmítavé, náročné, usvědčující, avšak vždy jasně určující, vždy zřetelně postavené. Tertia non datur (z lat. Třetí možnost není dána) -- vzpomněl jsem si na svá studia -- Boží výrok je prostě jasný. Současnost v informacích příliš často používá onu třetí možnost a ta není Boží, vyvolává chaos, neklid, nepohodu. Nevyjádřit se, když je člověk dotázán, není taktem. Máme se naučit hovořit tak, abychom neubližovali, přitom však zastávali jasný postoj pokoje a dobra. Ne že bych to už uměl, pokouším se však s někdy menším, jindy větším úspěchem...

JanFian:

„Vaše řeč budiž jasná ano,ano, ne,ne, co je nad to, je ze zlého." Při pohledu na tento citát se mi vybavila doba Ježíše Krista, lidé, ke kterým tato slova pronesl a okolnosti, které to provázely. Dle mého názoru se tato slova týkají nikoliv pouze verbálního projevu člověka, ale zejména jeho života jako celku, v celé jeho šíři i hloubce. Týkají se přijetí učení, které Ježíš přinesl a hlásal. Žádal po lidech, aby jasně deklarovali svůj postoj, jasně a zřetelně se k Jeho učení buď přihlásili, anebo ho odmítli. Ale nic mezi tím. Platí to úplně stejně i dnes. Buď ho přijmeme, se vším co takové přijetí obnáší, anebo ho odmítneme. Pochopitelně rovněž se vším, co takové odmítnutí obnáší. Ale nic mezitím. Tady jde o otázku ryzosti života, o opravdovost úmyslu, o poctivost samého k sobě a pokud je potřeba, o obhájení svého postoje i na veřejnosti. Ano se rovná ano, ne se rovná ne. Je to rozvinutí rčení „nebudeš-li studený nebo horký, budeš-li jen vlažný, vyvrhnu tě ven ze svých úst." Vzhledem k tomu, že toto je ze Starého zákona, tedy z doby před Kristem, (což vím pouze z Rudova dřívějšího příspěvku), je zřejmé, že požadavek na opravdový duchovní život, který vede k Bohu, se nezměnil od dob Starého zákona, přes Nový zákon až do dnešních dnů. Zdůrazňuji opravdový duchovní život, neboť to, co je jen mezi tím je ze zlého. Ne nadarmo je jedno z nejtěžších provinění na duchovní cestě předstírání vlastní duchovnosti a klamání ostatních. Duchovní cesta není pro každého stejná, ne každý je na ni momentálně dostatečně připraven. To není žádná hanba ani nedostatek. Každý má svůj čas, každý zraje jinak a jindy. To je v naprostém pořádku. Ale taky musí být v pořádku to jasně a zřetelně říct, s poctivým úmyslem, i sám sobě. Buď říkám ano nebo ne, buď jsem studený nebo horký, ale jsem to já , stále stejný a pevný ve svém postoji až do morku kostí.