Úvahy

01aliska:

Jeden velmi dobře známý řečník zahájil svou přednášku tím, že do vzduchu zvedl 1000 korunovou bankovku. V místnosti, kde bylo 200 lidí se zeptal: "Kdo by chtěl tuto 1000 korunovou bankovku?" Ruce se začaly zvedat. Řekl: "Tuto bankovku dám jednomu z vás - ale nejdřív mi dovolte, abych udělal toto." Začal bankovku mačkat. Potom se zeptal: "Kdo ji ještě pořád chce?" Ruce byly znovu ve vzduchu. "Dobrá," odpověděl, "a co když udělám tohle?" Hodil bankovku na zem a začal ji mačkat botou. Potom ji zvedl, pomačkanou a pošlapanou. "A teď, kdo ji pořád ještě chce?" Ruce znovu vyletěly do vzduchu. "Moji přátelé, naučili jste se velmi cennou lekci. Bez ohledu na to, co jsem s tou bankovkou udělal, přesto ji dál chcete, protože to nezmenšilo její hodnotu. Pořád ještě má cenu 1000 korun. Mnohokrát jsme v životě hozeni na zem, pomačkaní a zadupaní rozhodnutími, které uděláme, a okolnostmi, které nás potkají. Cítíme se, jako bychom byli bezcenní. Ale bez ohledu na to, co se stalo nebo co se stane, nikdy neztratíte svou hodnotu. Špinaví nebo čistí, zmuchlaní nebo lehce pomačkaní, stále jste nedocenitelní pro ty, kdo vás milují. Cena našich životů má svůj původ ne v tom, co děláme nebo koho známe, ale kdo skutečně jsme.

 

 

Lucka1272:

1/2 Když jsem se rozváděla, předcházela tomu dohoda o děti, Tenkrát jsem „náhodou" potkala právničku, která mně prodávala něco z konkurzní podstaty.. Ta mně velmi pomohla, protože mně řekla tento příběh o králi Šalamounovi: „Bůh byl jeho odpovědí potěšen. „Mohl jsi požádat o bohatství, slávu či smrt svých nepřátel," řekl, ale protože jsi požádal o moudrost, udělám tě nejmoudřejším člověkem na světě. K tomu ti daruji i bohatství a slávu. Navíc se dožiješ vysokého věku."Král Šalamoun se brzy proslavil svými moudrými rozhodnutími a lidé za ním přicházeli pro spravedlivé rady. Jednoho dne přišly k jeho dvoru dvě ženy a prosily o pomoc. První žena řekla: „S touto ženou žiji ve stejném domě. Před pár dny se nám oběma narodilo dítě. Její dítě zemřelo, ale ona ukradla to moje a nyní tvrdí, že patří jí."„Ne, to tvoje dítě zemřelo!" vykřikla druhá žena. „Tohle dítě patří mně, poznám přece, že je moje!" „Přineste mi meč!" přikázal král Šalamoun jednomu ze svých strážců. Když ho muž donesl, král Šalamoun prohlásil: „A teď to dítě rozsekni na dvě poloviny a každé ženě dej jednu půlku. Jedna z žen zvolala: „Ano, zab to dítě, ať ho nemůže mít ani jedna z nás!" Ale druhá žena zaprosila: „Můj pane, nezabíjej to dítě. Dej ho té druhé ženě a nech ho žít." Král Šalamoun poznal, že tohle je skutečná matka, a vrátil jí dítě." Dodnes jsem jí vděčná, protože jsem pochopila, že nedovolím, abychom se o děti soudili....

 

ajajajkukuku:

1/2 Take jsem nekdy pocitovala stavy "zbytecnosti", i kdyz si ziju spokojene... Pak se mi znicehonic "zhmotnil vesmir", neda se to popsat, jednoduse jsem fyzicky citila zivost vesmiru a jeho oci se koukaly do mych, nebyla jsem v meditaci apod. a ja se ptala po zmyslu, dokonce jsem oponovala, ze je to dle meho sadisticke zapomenout a "ucit se na vlastnich chybach", kdyz vse konci smrti a probuzenim - vsevedomim...Nebudu to tady popisovat... ale odpoved byla prosta - vesmir se pres vsechno rozviji, zije, jinak to ani nemuze byt, byl by mrtev -vse je tak jak ma byt, a pocitila jsem nesmirnou zodpovednost vuci vsemu.

I kdyz jsem jenom mravenecek, presto muj zivot je dulezity pro VSECHNO a poprve jsem citila, ze muj zivot neni muj, dostala jsem ho, abych skutecne ZILA a neni pravda, ze ma lenost, vymluvy... se ztrati v davu. Dostala jsem od VSEHO duveru a zodpovednost a uz neberu zivot jako nutnou "skolu k zlepseni se", ne, dostala jsem ho darem a muj talent je byt clovekem, takze je cas rozvinout ho.

 

mojamedulienka:

Ano, Alenko,cení si nás ti, kteří nás milují,(a možná trošku namyšleně dodám, že snad i víc než na těch 1000Kč :-) )a i Bůh nás má za velmi cenné.Když kolem sebe slyším (a na sobě vidím :-) ), jak skoro každý má teď zesílené dřívější nebo nové problémy tělesné či duševní, asi to opravdu nebude samosebou. Asi se máme zbavit zažitých zlozvyků, chyb, negativních myšlenek ..a asi to bezbolestné ani být nemůže. Leonardo da Vinci říkal, že sochařství je umění odstraňovat-vezmete dláto a odsekáváte to, co vyčnívá, to co vám vadí a výsledek tohoto umění je krása. V jiném příběhu zas Michelangelo spatřil uprostřed zahrady kámen, zastavil se a řekl, že uvnitř vidí anděla a musí ho dostat ven. A tak mě napadlo, že Bůh si nás taky „otesává", aby dostal na povrch toho krásného člověka, kterého v nás (kupodivu) vidí, a jeho dlátem je kříž, kterým nás navštěvuje, ne snad z trestu, jak si někdy myslíme, ale aby z nás dostal to nejlepší. No řekněte- nenese se nám z toho krásného důvodu každá těžkost hned líp? Mě alespoň ano :-).

 

kolmart72:

Teda dnes je to zde ale fakt nádhera, klobouk dolů před všemi. Hodně jste mě obohatili i já bych se chtěl ještě s vámi maličko podělit. Byla dost zmiňována Láska. Tak jen malušinko pár slov na dobrou noc či den. MILOVAT ZNAMENÁ DAROVAT SE DRUHÉMU A DRUHÝM. MILOVAT V MANŽELSTVÍ ZNAMENÁ PŘEDEVŠÍM DÁVAT "NĚKOHO". LÁSKA JE JEDNOSMĚRNÁ CESTA, VŽDY VYCHÁZÍ OD TEBE, ABY VEDLA K DRUHÝM. POKAŽDÉ KDYŽ BEREŠ NĚJAKOU VĚC PRO SEBE, PŘESTÁVÁŠ MILOVAT, NEBOŤ PŘESTÁVÁŠ DÁVAT. JDEŠ PROTI SMĚRU. MILOVAT ZNAMENÁ OD DOB HŘÍCHU, BÝT SCHOPEN UKŘIŽOVAT SE PRO DRUHÉ. Pravá láska vždy nabízí radost, neboť je rozvinutím osoby, dovršením, darem života. Ten, kdo nejvíc miloval, je Kristus; ne proto, že lidem prokázal nejvíc citové náklonnosti, ale protože On dal nejvíce a nejvědoměji a nejdobrovolněji a nejnezištněji. - Přestáváš-li se dávat, přestáváš milovat. Přestáváš-li milovat, přestáváš růst. Přestáváš-li růst, přestáváš se zdokonalovat, přestáváš se rozvíjet v Bohu, neboť milovat,- znamená jít Boží cestou a potkat Boha.

 

01aliska:

Teď jsem narazila na text, kde se popisuje, jak viděl Ježíše Isaac Newton: „Když byl dítětem, zneklidňoval krále, když byl chlapcem, udivil doktory, když byl mužem, otřásl celým národem i základy Římské říše. Ovládal zákony přírody, chodil po vlnách moře, tišil bouři, sytil z mála tisícové zástupy, uzdravoval bez léků, křísil mrtvé. Nepřátelé ho nemohli přemoci, hrob jej nemohl zadržet. Nade vším zvítězil. Nenapsal ani jednu knihu, ale do největších knihoven světa by se nevešly knihy, které o něm byly napsány. Nesložil žádnou píseň, ale svou odpouštějící láskou rozezvučel písně chvály více než všichni básníci světa. Nezaložil náboženskou školu, vědecký ústav ani seminář, ale všechny školy vzdělaných národů se nemohou pochlubit tolika žáky jako on. Nezařídil lékařskou ordinaci, ale uzdravil více chorých duší, než tisíce lékařů nemocných těl. Nevelel žádné armádě, nedobyl železem ani píď půdy a přece žádný vojevůdce neměl tolik dobrovolníků jako on. Mocí své lásky, poselstvím evangelia přetvořil svět. Velcí mužové světa přišli a odešli. Všichni lidé zklamali, on však nikdy nikoho. Všichni lidé zhřešili, on však zůstal svatý, věčný, dokonalý, nejkrásnější mezi lidskými syny."