Petr R.

Vůně vlahého lesa omamuje, na vyhlídkách rozfoukaná větrem z meandru řeky hluboko pod námi. Skalnaté srázy lákají svými kamennými ňadry, určitě někdy příště, dnes není čas - přátelé čekají. Kouzelná zahrada šumí za našimi zády, její něžná náruč pochová každého tvora bez rozdílu. Je snadné být na takovém místě šťastným. Jiskra JEHO lásky svítí v každém z nás, posvátný oheň JEHO srdce nad našimi hlavami udržují andělé. Sedíme tiše, v magickém kruhu, jen tu a tam někdo hodí kamínky slov na klidnou hladinu našich myslí. Šišky z borovic padají nečekaným horkem pozdního jara, mravenci nedbají a rychle odnášejí kořist ze stolu pozorné hostitelky. Nikomu se nechce domů, teprve mizející slunce a hluboké stíny v keřích nás přesvědčí, že ani sny se nedají prodlužovat donekonečna...

Petr R

Ještě jsem chtěl vložit takový malý Večerníček pro zamyšlení, našel jsem ho napsaný na zdi v katedrále v Sedlci u Kutné Hory. Stesky Nejsvětějšího Vykupitele: Věčný jsem a nehledáte mne! Všemohoucí jsem a nebojíte se mne Milosrdný jsem a nedůvěřujete mně Spravedlivý jsem a nectíte mne Cesta jsem a neznáte mne, Světlo jsem a nevidíte mne, Pravda jsem a nevěříte mně, Moudrý jsem a neposloucháte mne, Život jsem a netoužíte po mně, Učitel jsem a netážete se mne Bohatý jsem a neprosíte mne, Krásný jsem a nemilujete mne, Šlechetný jsem a nesloužíte mně, Dojdete-li zatracení, nestěžujte si na mne!