Jakob Lorber

Výjimečné postavení Země (a člověka) ve vesmíru
 
Já, Bůh, jsem od věčnosti základem všeho života a bytí. Podle své Lásky, moudrosti a řádu jsem ustanovil, že v mém pozemském tvoření se zhmotním do tělesně lidské podoby. Mohl jsem tak učinit pouze na Zemi, tedy v místě, které odpovídá mému prabytí, v hlavním nervu celovesmírného srdce.
Země nemusela být hlavním bodem v mém celovesmírném projektu jménem "člověk". Mohla to být také jiná planeta této sluneční soustavy. A skutečně k tomu kdysi jiná planeta určena byla. Avšak její obyvatelé se chovali mnohem hůře než obyvatelé této Země, a tak byla ona planeta zavržena a zpustošena i se svými obyvateli ( viz "pohroma v planetární říši" - odkaz na kapitolu, kde se hovoří o bývalé existenci velké planety mezi Marsem a Jupiterem). Protože ale nyní byla planeta Země od dob Adamových vyvolena k tomu, abych se zde zhmotnil do lidské podoby, bude tomu tak navždy, dokud bude existovat hmotný vesmír.
Víte už, jak určitá nepatrná srdeční komůrka představuje základní oživující esenci života v těle člověka a sama o sobě je tak světlem, pravdou a životem. Stejný oživující význam má pro ostatní život v celém vesmíru existence pozemského člověka.  Pozemští lidé jsou ve srovnání s lidmi jiných vesmírných  těles nejvýš nepatrní, zastření, temní, malí a bezmocní. Duchům jiných světů jsou jakoby neznámí a v základě se sami neznají. Ale ve své skryté životní hloubce jsou ze Mne základním životním bodem mého celovesmírného projektu tvůrčího člověka, který v mnoha podobách obývá ostatní vesmír. Proto mohou vyvinout co nejvyšší životní schopnosti, které jsou u lidí jiných vesmírných těles jen ve velmi jednostranném a podřízeném stupni.
 
Tak, jako pozemský člověk přijímá celé své duchovní vědění z jediné své srdeční komůrky, stejně tak všichni ostatní vesmírní lidé jsou ve svém duchovním rozvoji závislí na celovesmírné "srdeční komůrce", kterou je pro ně Země a pozemský člověk. Neboť jiná vesmírná tělesa se svými lidmi, celé galaxie se svými slunečními vesmíry a obyvateli, se chovají k této Zemi a jejímu lidstvu jako tělesné a duševní části ke svému hlavnímu oživujícímu nervu, ze kterého všechen základní život vychází.
 
Stvořil jsem nesčetně mnoho forem člověka v celém vesmíru. Na žádném vesmírném tělese jsem se však nezhmotnil v podobě člověka tak, jako jsem to učinil na Zemi. Všude jinde jsem se spojoval s lidskými formami pouze na duchovní úrovni. Jedině toto moje pozemské tvůrčí období má pro vás jednu, zatím ještě nepoznatelnou přednost, a to tu, že je v celé velké nekonečnosti jediné, ve kterém jsem Já, jako tvůrce všech světů, úplně oblékl lidskou tělesnou přirozenost. V celovesmírném projektu člověka Jsem si vyvolil tuto galaxii,  a ze dvou set milionů  sluncí v ní  právě toto vaše Slunce a je obíhající vaši Zemi, abych se na ní sám stal člověkem. Zde jsem vzal pro hlavní oživující střed svého Božího Bytí maso hmoty, abych se vám, svým dětem ukázal jako Otec a ze svých úst a srdce vás vyučoval pravé lásce Boží a moudrosti. Zde si chci vychovávat pro všechny budoucí časy a věčnosti mně úplně podobné děti, které budou jednou společně se mnou ovládat celou nekonečnost.."
( To je pravý smysl verše Mojžíše o člověku jako obrazu k podobenství Boha a koruny - vrcholu jeho stvoření.)
Zdroj: Jakob Lorber, Vesmír v duchovním pohledu (záznam přímého diktátu Ježíše Krista prostřednictvím J.L.)