O zdrženlivosti

Milan u7235:            

Hezký večer domove. Lucinko, proč má být člověk zdrženlivý v manželském milostném soužití? Není to míněno pro každého, je to jen pro ty co vážně hledají Pravdu, chtějí znát význam a smysl života, a rovněž zažít přítomnost Boží, neboť si jsou již vědomi, že Boží přítomnost je věčná, nikdy nepomíjí a je všudypřítomná. Již se nespokojují svědectvím z knih a vyprávění. Tato svědectví však mají veliký význam informativní v tom smyslu, že srdce se může náhle nadchnout, povznést a otevřít Božímu vlivu, dostavuje se pocit vnitřního nevýslovného štěstí, o kterém v tu chvíli víme, že jej odnepaměti známe, pouze jsme naň dávno zapomněli. Rovněž jsme si intenzivně vědomi, že je to cesta do opravdového domova, nikoliv toho jaký známe zde na Zemi. V opravdovém domově jsou prožívány stavy blaženosti a ten kdo říká, že by nechtěl být trvale blažený, o tomto stavu ve skutečnosti nic neví. Tato blaženost nemá nic společného s žádnou představou o ní samé, je to stav bytí v nejryzejší přirozené existenci. Proto ten jenž vážně hledá bude vnitřně cítit, že prožitek Boží je nadevše, proto vše co k němu nevede, nechává s lehkostí stranou. Opouštění nižších prožitků jej netrápí, ale naopak těší, že již není poután smyslovou žádostí a uspokojením, zažívá tím vnitřní pocit svobody a volnosti i když, pro něj již, v nevýznamných věcech činí ústupky. Nařízený nebo špatně pochopený celibát vede k sexuálním úchylkám, proto je pro člověka, který to v sobě ještě necítí, lepší žít v harmonickém láskyplném vztahu. Aby měl člověk alespoň nějakou možnost byť nepatrného srovnání, může porovnat rozdíl mezi myslí která je v dané chvíli naplněna vznešeným a ušlechtilým uvažováním a myslí jejíž náplní je touha po vlastním uspokojení. Když člověk myslí ušlechtile, myšlenka na milostné prožívání je zcela nemožná a naopak. Nemluvíme zde nyní o jen tak nějakých vhledech, zabýváme se absolutní Pravdou ke které na prvním místě patří, uvědomění si sama sebe ve vztahu k Božím zákonům, což by mělo vést k odstranění nejzávažnějších pochybení vůči Božímu řádu, poté následuje vnitřní prožívání a z toho chápání Božích osudových zákonitostí a tak dále. I v evangeliích Ježíš nádherně mluví o vztahu mezi mužem a ženou, za jakých okolností se mohou dát dohromady a že jeden nemá opouštět druhého a pokud tak činí, činí tak z tvrdosti vlastního srdce, neboť je psáno: co Bůh spojil člověk nerozlučuj. Manželům se doporučuje, aby se vzájemně neodpírali, neboť nemají těla jen pro sebe, ale mohou rovněž skrze ně něžně projevit svou lásku k partnerovi. Na druhou stranu je psáno, že je lepší, když se partneři chovají, jako kdyby nebyli sezdáni, aby mohli pro druhé činit to, k čemu je nabádá jejich láskyplné srdce. A proč jsou v Bibli uváděny tak trochu pro mnohé protichůdné postoje? Vše je specifikováno na vývojovou úroveň člověka daného typu, kterému jeho srdce stejně samo napoví, jakou cestou má jít a která je pro něj nejvhodnější, takže co je vhodné pro jednoho není třeba vhodné pro druhého. Jít za Pravdou se možná zdá na první pohled snadné, ale jakmile začnou odpadávat všechny psychologické jistoty, na kterých člověk stavěl svůj dosavadní život, může být nemile překvapen, zmaten a trochu i chvilkově nešťasten, protože psychologická základna se boří, ale je to jen proto, aby udělala místo té jediné správné a tou je Kristus. A nový dům musí mít přeci pořádné základy, víme, že stavíme-li svůj život na Kristu, je to jako bychom stavěli dům na pevné skále, s kterým živly nepohnou a on ve víru zkoušek obstojí. Lucinko, snad je to pro Tebe alespoň trochu srozumitelné a nejen pro Tebe. Přeji všem příjemný zbytek večera, dobrou noc.