Hřích

mojamedulienka

Dobré ráno, moji milí.. Jistěže má svědomí každý nastavené jinak, na tom jsme se shodli, ale vzpomněla jsem si na jednu úsměvnou historku, ze které vyplývá četnost svědomí ne příliš čistého. Ale možná, že v dnešní době už to tak nehrotíme, možná na sebe nejsme tak přísní :-) Sir Artur Conan Doyle prý jednou poslal telegram dvanácti významným osobnostem Londýna, s nimiž se osobně znal. Bylo v něm napsáno: „Okamžitě prchni. Vše je odhaleno".Ačkoli všichni patřili mezi ctihodné občany, okamžitě opustili zemi. To celkem spolehlivě dokazuje skutečnost, že špatné svědomí je docela běžná věc. Naše minulost na nás sice vidět není, ale strach může člověka ovládnout, strach z toho, že pravda vyjde najevo. Co když někdo ví o tom, co v minulosti udělal? A ještě větší obavu má --pokud je věřící-z toho, zda mu Bůh skutečně odpustil. Není si jistý, co se stane „až se bude hlásat ze střech".Potrestá ho Bůh za ty hrozné věci, které napáchal v minulosti? Takový člověk potřebuje pochopit ujištění, že skrze Kristovu poslušnost, se kterou naplnil Boží vůli na kříži, se nám dostává úplného odpuštění hříchů. S Kristem v srdci má každý věřící k Bohu volný přístup.Není to nááádhera?

Horsahore

Naši pomocníci stojí jen o půl stupínku výše než my. Jak by jinak rozuměli našim slabostem, které nám pomáhají odkládat. Sami je ještě nedávno také měli... Oni už pochopili a z druhé strany se zbavují svojí karmy tím, že vedou ještě nevědomého, napovídají, podepírají, zvedají, zoufají i radují se s námi. Je to ku pomoci nám i jim. Duchovní vedení přichází na řadu až mnohem později. Medulienko, jak se snáší "úplné odpuštění hříchů" se zákonem popsaným Ježíšem" co zaseješ to sklidíš" ???

mojamedulienka

Igorku, já Ti nevím...žeby to bylo tak, že sklidíš zaseté, když se nekaješ a nelituješ, ale v započatém pokračuješ, a že Ježíš k nám přišel proto, aby bylo možné nám naše provinění odpustit? Ale popravdě-já Ti nejsem kompetentní toto zdůvodňovat ani za plného vědomí, natož fčil, když je mi jak tej cigánce, co potom umřela :-)). Ale Ruda Ti dá jistě uspokojivou odpověď. Toto je jen můj názor. Nikde ho, prosím, nezveřejňuj :-)

Rybadrabkova

Myslím, že to záleží na nás na kolik se to snáší. Přestože jsem si vědoma zákonu karmy a nutnosti si své záležitosti odčinit či odžít tak mi to nedá a znovu musím nesměle upozornit právě na to, že náš Bůh je MILOSRDNÝ a že věřím, že jde karmu vyčistit a smazat v okamžiku, právě boží milosrdností, ale jde o to potom další karmu nevytvářet. Každá naše myšlenka, tvoří věci budoucí do toho zkoušky a samotný pobyt v hrubohmotném světě, ale víme přece že to jde... důkazem můžou být třeba ty staré obrázky lidí s namalovaným svítícím kolečkem nad hlavou :o)))))

ajajajkukuku

Můj názor bibloneznalce- "co zasejes to sklidis", uplna pravda pravdouci tady na Zemi. Uplne odpusteni hrichu, uplna pravda pravdouci tam v Nebi. Laska prece neumi soudit, ta jenom miluje a miluje bezpodminecne. Toz tak :o)

Horsahore

Pro Ajajaj...: Aby se člověk mohl dostat do Nebe musí nejprve opustit zemi. A to se stane buď tak, že " zaplatí do posledního haléře" a nebo tak, že je mu "odpuštěno". Že v Nebi nemůže být nic nečistého beru jako jistotu. Jde mi o to, že Ježíš by jistě nevyřkl větu

(vysvětlení zákona "co zaseješ...), kterou by vzápětí jiným tvrzením popřel. Beru to tak, že hledáme společně vysvětlení. Musí v tom být i logika.

ajajajkukuku

Jak vidim, tak Medulienka pochopila muj bibloneznalectvi :o) Psala jsem o bezpodminecne lasce tam "nahore", nebo nevim kde to je. Jsem si jista, ze tam neni zadny soudce, ktery ukaze prstem na "chlivek" kde kdo bude "chrochtati se" :o) Proto pisi, ze tam nahore nikdo nesoudi, cista laska to neumi. Nemam rada "strašení", osobne si myslim, ze kazdy se snazi zit jak to v ten moment nejlepe umi... nechci polemizovat o vrahovi apod., ale take se mi nelibi, kdyz se nekdo snazi byt lepsi, protoze si mysli, ze tam nahore bude souzen... to neni od srdce, to je vypocitavost. Libi se mi jeden pribeh.

U nebeske brany se seslo nekolik set dusi a svaty Petr ridil provoz a rozdelil je podle toho jak dodrzovali deset prikazani. Ve skupine kde nebylo poruseno ani jedno z prikazani, byla jedina dusicka cloveka, kt. kracel po stezce dobrych citu, myslenek a cinu. Svaty Petr byl prekvapen, utikal k Bohu a rekl: "mame problem, v skupine "dobraku" mame jenom jednu dusicku a nezda se mi spravne nechat ho nudit se v uplne samote, kdyz nijak nezhresil. Buh sa zamyslel a pravil k ostatnim dusim: "Tem, kdo litujete, se muzete vratit k cistym a neposkvrnenym dusim". Pomaloucku sa vsichni presunuli k te jedine dusicce. "Pockat! To je nespravedlive, podvod!" vykrikla dusicka: "to neplati! kdybych vedel, ze se bude odpoustet, nepromrhal bych svuj zivot...":o)

mojamedulienka

Editko, to je nádherný příběh. A byla bych moc ráda, kdyby tomu tak i tam Nahoře bylo. Mě už když stařenka povídala, když jsem byla malá, že Bůh se raduje víc z napraveného hříšníka, přišlo mi to nespravedlivé. A ještě dodávala, že třeba byl hříšný celý život a na jeho sklonku se kál- a ajta! bylo mu odpuštěno. Tenkát jsem jí řekla, že to taky budu dělat tak jak on...No, řekla ta moudrá žena, ale nevíš, jestli budeš mít ten čas ve kterém budeš hořce litovat. A taky by to byl podvod-Pánaboha neošidíš. Děkuju, žežuličko

2012Ruda

Nemám rád slovo „hřích" a nerad tento pojem užívám, protože v minulosti v ústech inkvizice natropil pouze škodu a byl užíván jako velký klacek na bezbranné. Už jsme to kdysi probírali, ale přece jen -- udělat hřích, to dá fušku, neboť hřích je vědomě špatný čin, ostatní je nepochopení, neporozumění atd. Církev si zosobovala právo rozhodovat a posuzovat morální zásady a jejich přestoupení s tím, že si vyhradila právo odpouštět hříchy. Nepochopení na tomto poli je obrovské, a sama církev přiznává, že pokání a trest je veliký rozdíl. Vysvětlil bych to na příkladu soudního jednání. Je-li lupič dopaden, jsou zhodnoceny jeho pohnutky, skutková podstata činů, okolnosti a poškození zúčastněných. Skutek je kvalifikován, zařazen, vysloven rozsudek, avšak výkon trestu už se netýká soudního přelíčení, ten musí odkroutit v jiném čase. Takže zaplatit do posledního haléře, o tom nelze diskutovat, to je jeden ze základních zákonů ve stvoření. Odpouštět hříchy je veliká odvaha a nepochopení ze strany církve. Zavazovat někoho ve svědomí, vytvářet atmosféru strachu, vyvolat u člověka skrupulózní stavy -- to je dobré pro manipulaci a dobře se tak ovládají poddaní. A teď napíši něco, co se církevní hierarchii nebude zrovna líbit, ale právě toto pole církevního života v minulosti poškodilo tisíce a tisíce lidských duší, svým nepochopením a komplexem, pocitem moci napáchalo mnoho zlého ve svědomí a v duších lidí. Tam, kde mohli udělat obrovskou práci na poli psychologie (mnozí udělali, ať jsem spravedlivý), tam naopak svazovali a

navršili mnohé problémy, proto také dnes církve sklízejí a budou sklízet podle téhož zákona příčiny a důsledku.

mojamedulienka

Souhlasím s Rudou(aby taky ne, že?), taky nemám ráda slovo hřích, jen jsem citovala stařenku a slovo hřích se v Bibli běžně vyskytuje. Neměla jsem na mysli ani tak poslední pomazání a odpuštění z úst kněze,ani zpověď( to by mi náš pan farář dal, kdyby to četl :-) ), jako upřímnou lítost nad dosavadním životem, ke které se prý můžeme dostat v okamžiku blízkosti smrti, kdy prý víme, že odcházíme, a tuto možnost máme. Zda jí využijeme prý záleží na míře naší pokory, a taky na tom, jak mi babička naznačila, zda máme ten čas. Může nás v jediném okamžiku zastihnout nepřipravené autonehoda či náhlá příhoda.

Horsahore

Neměl jsem na mysli odpouštění hříchů církví. Měl jsem na mysli odpouštění hříchů Synem. K pojmu hřích - vnímám jako odchylku od zákonů ( od Pravdy). Stejně jako tento pojem byl pokřiven a zneužit, stejně tak bylo pokřiveno mnoho dalších pojmů. Je třeba přezkoumat. Srdcem i rozumem.