Svědomí

Rybadrabkova:

Svědomí? Svědomí to jsou zkušenosti z minulých životů. Když někdo svědomí nemá, tak si myslím, že mu prostě jeho zkušenosti ještě nestačily, nebo se jen nedostal dál. Duchovní cestu vnímám jako prohlubování svědomí, zjemňování, zvyšování citlivosti. Ale také si myslím, že svědomí je hlas Boží. Snad v tom pro někoho není rozpor, ale mě to tak sedí ♥

mojamedulienka:

Svědomí vnímám jako pocit bolesti nad už spáchaným nebo zamýšleným skutkem, spojený s předsevzetím se ho nedopustit. Je to ten tichý hlásek, který mi šeptá, že se někdo dívá. Míra tohoto pocitu je jistě u různých lidí různá, neměla by mít ani příliš široký ani příliš úzký záběr. Ten široký by jistě dovolil konat bez obav mnohé, úzký naopak by mohl vést k přehnaným výčitkám až zoufalství. Jako obyčejně i tady platí zlatá střední cesta a kdo po ní umí chodit, má vyhráno. A prý čisté svědomí nám zaručuje klidný spánek...no, tož to sme klidní teda. A co my celoživotní nespavci, co my s tím, ha?. Zase na druhou stranu prý mají mnozí čisté svědomí jen proto, že mají špatnou paměť :-))))

Helena R:

Chytří o svědomí jednou větou: Jestliže chceš klidně spát, vem si s sebou do postele čisté svědomí. (W. Benjamin), Čisté svědomí je to jediné, co stejnou cenu má jak život sám (Euripides), Uvidíš-li ušlechtilého, snaž se mu vyrovnat; uvidíš-li špatného, zpytuj své svědomí. (Konfucius), Lidé, kteří se vždycky jen vezou, chlubí se čistým svědomím, že nezavinili žádnou nehodu. (G. Laub), Znám pouze dvě skutečná životní neštěstí: výčitky svědomí a nemoc. (L.N. Tolstoj), Žijeme-li bez výčitek svědomí, můžeme zemřít bez strachu. (Voltaire)

30Helena03:

Hlas svědomí je hlas duchovního průvodce. „Existují lidé, kteří jsou schopni tichou přítomnost je obklopujících andělů vnímat jako přítomnost čehosi nevysvětlitelného, neviditelného, jako jemné vání a láskyplné pohlazení, vyzařující teplo, útěchu, rady a varování, zvlášť vnímatelné v okamžicích životního nebezpečí a zoufalství. Pokud jsme schopni se ztišit a zaposlouchat se do vnitřního hlasu, často ho nazýváme svědomím, vycítíme jejich blízkost."

Horsahore:

Svědomí je s-vědomí, vědomí sdílené s někým. Naši duchovní pomocníci neustále klepou na dveře našeho vědomí s tichými připomínkami kudy ano a kudy ne. Viz. film The encounter. Vědomí je od slova vědět. Máme-li tedy svědomí, a máme je fšici, víme velmi dobře kudy ano a kudy ne. Poslední věta: myslet znamená houby vědět :-)

01aliska:

Hlas svědomí je jakýmsi dozvukem našich činů. Slyšíme ho, když se ztišíme, když se situace uklidní. Je jako kostelní zvon, který ve shonu lidé přeslechnou a málo na něj dbají. Když se vše utiší, nastává chvíle pro hlas našeho svědomí, který bychom neměli přeslechnout, protože nám opakovaně připomíná rozdíly mezi dobrem a zlem. Myslím si, že svědomí může správně usuzovat především tehdy, když zná "směrnice" Božího slova a používá je. Možná by se dalo svědomí definovat jako Bohem daný varovný systém duše. A teď půjdu spát s čistým svědomím, protože jsem dodržela slib, že sem po návratu domů něco připíšu:-)))

jana berankova:

Svědomí vychází z mravního zákona a mravní zákon pochází z Boha .

Daniela Sussmilchová:

Svědomí má každý člověk, ale některý z nich se narodil na tuto planetu, aby druhé naučil, jak to je, když by neměli svědomí. Sám proto musí na chvíli "odložit" svědomí do "úschovny" k našemu Pánu, Bohu, on dobře ví, proč tak činí, aby nás poučil, naučil, například politici, zlá sousedka, nebo ten majitel rychlých hranolků ve filmu Setkání, který odešel s "policistou" a jak to dopadlo... Můj osobní názor je ten, že lidé se inkarnovaly na tuto planetu proto, aby se nenudily, aby odžily karmu, to taky, ale hlavně aby poznaly že by se neměli rouhat, ale být šťastni v každé situaci. Všichni lidé před vstupem do první inkarnace byli dokonalí, bez chyb, tak se zamysleme, proč tam asi šli? Aby poznali něco nového. Pak se to nějak zamotalo. - Janičko Beránková, já vím, že píšu občas hlouposti, někdo musí být hloupý, aby těm chytrým ukázal, jak by to s nimi dopadlo, kdyby nepřemýšleli. -)) Mír přeji všem.

janfian:

1/3 Co je to SVĚDOMÍ ? Dle mého názoru je to PŘÍTOMNOST BOŽÍHO ZÁKONA V LIDSKÉM VĚDOMÍ, projevující se v životě člověka.Určuje pojem dobra a zla (jiný je v době starozákonní a jiný v době novozákonní), liší se časově, geograficky i kulturně, liší se dokonce i v osobě Boha, který tento zákon přináší. Můžu pro srovnání uvést např. lidojedy nebo středoamerické lidské oběti proti indickým sektám chránící i hmyz a jednoduché organismy, nebo co bylo normou ve středověku, jako např. mučení a rozmanité tresty smrti, je dnes obecně vyloučeno ve většině tzv. civilizované společnosti atd. Když srovnám tato různá svědomí, která vytvářejí kolektivní i individuální normy lidského chování, docházím k závěru, že tu proměnlivost zapříčiňuje právě lidské vědomí, které Boží zákony uchopí a dle své úrovně a vývojového stadia je interpretuje a uvádí v život.

Proto se různá náboženství snaží sjednotit výklad hlavních duchovních zásad a zákonů a odchylky se považují za nepřijatelné (dobro a zlo, hojivé a nehojivé skutky a pod.), ale právě pro toto lidské vědomí se také najde tolik odlišností i v rámci jednotlivých náboženských struktur. V naší civilizaci se odvíjí pojem dobra a zla od biblického Desatera, a odtud pak i pojem svědomí. Jsou ale i jiné civilizace, kde tyto, nám známé hodnoty, neznají nebo neuznávají a tam mají svědomí myslím si odlišné. Prostě mi vychází, že každý jednotlivec má svoje individuální svědomí, které určuje jeho vztah k životu, vztah k ostatním lidem a vztah k Bohu. Je to jeho vnitřní kompas, který ho vede životem, ukazuje mu, co je dobré a co zlé a ukazuje mu nejkratší cestu k Bohu, kterého si zvolil. Můžu s hrdostí říct, že můj zákon přinesl Ježíš Kristus, Jeho zákon chovám ve svém vědomí a On určuje mé svědomí.