O Duchu sv.

Monisek z Ostravy  Čtu teď A K E, kde se často píše o duchu svatém. Že na někoho sestoupil duch svatý, ale protože nejsem z věřící rodiny a tak mám jen velmi mlhavý pojem o duchu svatém. Rudo, Josefe, mohu poprosit o vaše názory, a jak ducha svatého vnímáte vy? Budu ráda za vyjádření vás všech, samozřejmě, kteří budete chtít. Moc děkuji.

2012Ruda Pro mě sestup Ducha sv. znamená obdarování Milostí mnohých darů, např. moudrosti, síly, trpělivosti, vnímavosti, pochopení, rozpoznávání, poznání atd., které se v daném člověku začnou tím okamžikem iniciovat. Člověk už netápe, najednou zkrátka ví. Je to vnitřní jistota a pevnost osobní cesty. U apoštolů při seslání D.s. bylo působení tak markantní, že začali dokonce hovořit v cizích jazycích a lidé jim rozuměli. Obdržet Ducha pro mě znamená, že daný člověk nehovoří, nepůsobí jen ze sebe, ale že jeho projev je zesílen mimosmyslově vyšším působením.

 

01aliska O Svaté Trojici se tady nedávno psalo. Mně je blízké pojetí Hildegardy, která zcela samozřejmě vidí Boha jako společenství tří rovných Osob: „Otec není bez Syna a svatého Ducha, svatý Duch není bez Otce a Syna a Syn není bez Otce a svatého Ducha. Neboť tyto tři postavy jsou jediným Bohem a nelze je oddělit. Neboť Otec je Otec, Syn je Syn a Duch svatý je Duch svatý: tři osoby, které žijí nedílně v jednom Božství. Ducha svatého vnímám jako energii lásky od Boha, která se slovy popsat nedá, ale lze ji pocítit.

 

Monisek z Ostravy Já tomu taky vůbec nerozumím, ale moc ráda bych aspoň částečně porozuměla. Dala jsem si tu práci a našla ten úryvek. A K E to psala ještě trochu jinak a já jsem si to spojila s podobou anděla. Úryvek je z prvního dílu, kapitola "Mariino zvěstování": ..."spatřila jsem zjevení Ducha sv. v podobě lidské tváře a obklopenou svazky paprsků jakoby křídly. Z hrudě a obou rukou, jak jsem spatřila, spustily se dolů výlevy světla do pravého boku sv. Panny a pod jejím srdcem se spojily v jedno..." No a pak se mi nedivte, že se mi to v hlavě spojilo v podobu anděla. Ale ten popis byl krásný, že? Jen, když to čtu, je mi nádherně u srdce.

Josef Janda Co maliri stredoveku a nekteri svetci vidi jako Ducha v podobe holubice ap. je jen fragment, tedy kousicek Ducha, ktery citi-vidi vnitrni zrak duse. My vsichni stale zijeme v Duchu, tedy v Bozske tvurci a zivotni sile, co vyplnuje cely svet. Duch je tvoren souborem vsech Dusi vseho druhu, souborem vsech moznych sil a vibraci a kdyz nektere z nich se priblizi hranici, ktera je pro nas viditelna, tak najednou vidime oblacky, holubice,andely, kridla a vse, co si vytvori predstavivost duchovni mysle. Duch ma mnoho urovni vibrace, ty nejvyssi jsou uplne neviditelne i pro osvicence. Tzv. Trojice je jednim z dogmat otcu nabozenstvi, Zide ji neznali a prvni Krestane-tedy Zide take ne. Trojice vznikla funkci vedome mysle, tzv.dedukci, vznikla cinnost rozumu prvnich ucedniku-apostolu- sam Jezis o Trojici nemluvil, On mel jen Otce, protoze tomu slovu Zide rozumeli. Slovo Duch je pro mne totozne s Otcem svym vyznamem, je to lidove oboji nazyvano Buh. Slovem Syn se mysli cokoli stvorene Bohem-Otcem Duchem, je to projev sily a vule a cinnosti Bozi Mysle. Syn nebo Dcera Bozi jsou lidske duse, stvorene jako spolecnici Boha, rika Cayce, ale tech spolecniku je celkove mnohem vice, nejsme sami vce vesmiru. Otec,Syn a Duch svaty jsou pouze projevy a ne osoby ci bytosti Boha-Ducha-Otce. Je to pouze dusledek nedokonalosti naseho rozumu a fantazie, ktery chce vse chapat a chape to tak, jak se mu to jevi.Trojice jsou pouze jevove stranky jednoho Boha,ale tech muze byt vice i mene.Ja sam jsem uz dlouho presvedcen o existenci Dvojice- Na jedne strane Otec=Duch-Stvoritel a na druhe strane vse stvorene,tedy Syn ci Dcera jako deti Bozi, jako plody Jeho lasky.Tuto svoji Dvojici chapu lepe nez Trojici,ale Indove maji tech projevu Boha mnohem vice a to je taky spravne nebot nikdo nam nemuze naridit jak mame Boha videt a chapat.Kazdy jdeme svou jedimecnou cestou k Jednomu Bohu a shodneme se jen na nasem cili,nikoliv na ceste k Nemu. Proto bylo tolik nabozenskych valek,nez toto lide pochopili,ale zatim ne vsichni-nejslepejsi jsou 2 dalsi nabozenstvi Knihy...jiste vite co myslim. Detem se nejlepe vysvetli Duch- Buh- jako nas Dech, tedy vitr, co vane nasim hrdlem do plic a ozivuje telo. Vitr a vzduch jsou plne Bozi sily a nekteri lide ziji jen ze vzduchu a z jeho energie, z jeho zivotni sily. Slovo Duch vzniklo presmyckou z Dech a stejme tak je tomu v jinych jazycich, vcetne indickeho sanskrtu, kde--Atman- Duch ,Dech .Z toho vzniklo nemecke atmen-dychat. Latiske Spirit take vychazi z dychani a skutecne, vse zive musi dychat pro zivot nebot dechem dochazi k vymene plynu -stare za znova nabite Bohem.

01aliska

Někde jsem četla vysvětlení, že duch je právě ten rozdíl mezi živým a neživým tělem:-) A říkám si, že když byl člověk stvořen k obrazu Božímu, proto myslím, že Bůh je skutečně jeden a další chápu jako Jeho projevy. Nedá se oddělit jedno od druhého, bylo by to jakoby byla jedna bytost člověk a další třeba energie či duše. Tak teď už jsem to zamotala úplně a ještě chvíli, nedám dohromady kloudnou větu.

Jan Mnich Myslím, že je zbytečné toto řešit a vysvětlovat tomu kdo nemá zkušenost. Já se vždy obracel k našemu Otci a to ostatní je o poznávání duchovního světa. Jednou jsem nedobrovolně opustil tělo a viděl jsem se z cca 3m a nechápal jsem, jak se mohu vidět, když jsem to já, kterého babička drží v náručí. To, že duše opustila tělo, jsem se dověděl až po mnoha letech, duchovním hledáním a bádáním. Lidé ani nevěří, že mají duši, protože naše duše a duch svatý, což jsme my ve skutečnosti, pokud jsme v těle, vnímáme vše přes našich 5 smyslů a intuici pokud jí máme aktivní a samozřejmě mozek, který vše vyhodnocuje. Proto si myslí většina lidí, že jsou tělo a mysl a nic jiného. Pochopit a uvěřit v ducha lze duchovní prací a vědět, že to tak skutečně je, lze jenom prožitkem. Přeji krásný den.

 

2012Ruda Pěkné odpoledne, Duch proniká zcela vše, i to, co se nám jeví jako "neživé", proto, Monísku, vnímám Ducha jako bytí, ovšem tak, jak píše Josef, může toto bytí nabývat různých forem, kterými se přibližuje našemu chápání. To, že lidé někdy vidí bytost s křídly a hovoří o andělech, neznamená, že anděl je okřídlená bytost. Je to výraz ducha, který se snaží naladit na naši představu a chápání. Stejně tak osoba D.s. - naplňuje všechen život sebou samým a pojmem osoba se snažila církev v minulosti vymezit proti panteistickému názoru, kdy filosofové ztotožňovali Boha s jeho stvořením, proto myslící svébytný princip zahrnuli do pojmu osoba, přestože vše proniká a prostupuje vším životem.

Je třeba mít na paměti, že Bůh je bezbytostný, všudypřítomný a vše pronikající. Naše holá podstata je Jeho součástí, putujeme Zemí, abychom to objevili a uvědomili si své božství, avšak nelze klást mezi člověka a Boha rovnítko, naše identita je z říše stvořených, už to tady bylo vícekrát diskutováno, ale často narážím na jásavé výkřiky, že jsme Bohem atd. Tyto pomýlené názory pramení z nedostatečné pokory před Tvůrcem, jsme jeho děti a na cestě k Němu, nic víc. To není málo. Považme jen, že přes obrovskou propast jednotlivých říší, se neváhá sklonit k člověku, který jej odmítá a vysmívá se Nejvyšší Pravdě. To je tak paradoxní uvědomění, že z toho naskakuje mráz po těle. Stačí vteřina a můžeme se ptát: kam zmizel onen člověk, není tu již...

Naše racionální uvažování nás vede poloslepé a polohluché pozemským prostorem, aniž bychom se snažili o hledání smyslu své existence. Jen málokteří zaslechnou hlas srdce a -- díky Bohu objeví se pak na takovémto YTkanále -- Bůh je věčný, ať si o Něm myslíme cokoli, ať Jej popíráme či vyvracíme, On námi nezhrdá a trpělivě čeká na naše uvědomění. My se domníváme, že svět patří nám a vše se točí podle nás -- tím zpravidla ve dvaceti prošel téměř každý -- do té doby, než začneme hledat odpovědi na otázky -- a nosí je v nitru úplně každý, to jen ego podporované rozumem nám brání v touze srdce odpovědět. Dokud se však neskloníme před svým Stvořitelem, nemůže nám být stržena páska z očí, až tehdy totiž uvidíme Pravdu tváří v tvář...

 

Petr R Myslím si, že vnímám Ducha svatého jako "vanutí ducha" svým srdcem. Nevidím Ho jako holubici, nebo anděla, ale pokud se dostanu do určitého vnitřního stavu, velmi silně Jeho vnímám, jak prochází přes mou hlavu do srdce, kde "zapaluje oheň". Představuji si Ducha svatého jako bezbřehý, láskyplný, moudrý a tvůrčí dech Boha Otce, který "vane" a proniká vším a všude. I bez Jeho vnímání nás přetváří, pomáhá, ale lze se samozřejmě i vědomě naladit a odevzdat se Mu. Pak se dá vše do pohybu snadněji...

 

u7235 Dobrý večer domove, hodně se zde dnes psalo o Duchu Svatém a tak se také pokusím alespoň trochu objasnit, jak jej vnímám, a to nejen ze čteného slova. Možná by v první řadě mělo zaznít proč se Duchu Svatému říká, že je Svatý. Ano, je to z toho důvodu, že je to Duch Pravdy a jelikož Pravda je Svatá, proto se mluví o Svatém Duchu. Není to tedy duch klamu a nepravdy, který vnáší mezi lidi svár, nepřátelství a veškeré projevy zla z toho vyplývající. Tento Boží Duch pravdy proniká vším a nelze si jej bytostně představit protože se jedná o Boží činnou sílu, která dokáže připravenou lidskou duši uvést do Pravdy prostřednictvím prožitku o kterých již zasvěcený člověk nepochybuje. Zasvěcuje do Božích osudových zákonitostí utvářejících naše osudy, svědčí o Kristu, Otci i o věcech o kterých má daná duše vědět. Úroveň zasvěcení u každého probíhá v souladu s jeho vnitřním stupněm vývoje, proto jsou projevy Ducha Svatého tak rozdílné. Učedníci pod jeho vlivem mluvili v jazycích rodnou řečí přihlížejících a mnoho jich v ten čas uvěřilo. Jedna žena po prožitku s Kristem byla uzdravena, osvobozena od vlivu náboženské sekty a obdarována mluvit jazyky aniž by měla tušení, o čem ve skutečnosti mluví, až se ji jednou přihodila taková věc. Měla krámek s běžnou konfekcí a do onoho krámku vešel snědý cizinec a žádal nové a nové oblečení, ale žena měla jakýsi divný pocit a vnitřní strach z ohrožení. Byla v krámku sama a tak nevěděla ze strachu, co si má počít, v tu chvíli začala mluvit jazyky, nevěda co se s ní děje. Když procitla, viděla chlapce s udivenou tváří a po strachu ani památky, věděla, že ho něco změnilo a tak se ptala proč je tak udiven a on ji říká, že mu právě v jeho rodné řeči citovala desatero, ale takovým způsobem, že mu naprosto porozuměl. Jeho postoj se rázem změnil a začal ji vyprávět svůj příběh, že jeho otec je vysoce postavený duchovní v jeho rodné zemi, že se sice snažil jej vést zbožnou cestou, ale jemu to nic neříkalo, proto se rád vydával na dobrodružné cesty po světě, kde si dělal vždy co chtěl. Až do teď!!! Nyní viděl svůj dosavadní život v novém světle poznání a hluboce se styděl a omluvil se paní, že ji chtěl okrást. A to si představte, že i ta paní do té doby považovala desatero již za projev starého zákona v tomto čase již nepotřebného. Tak zpětně i ona byla poučena o svém omylu svědectvím onoho chlapce. Když však psala onen příběh na diskusi ještě nechápala, že i jí se dostalo poučení od toho chlapce, že desatero má věčnou platnost, kterou ona vehementně popírala. Mějte se hezky.